Blog přerovského florbalisty: Lucie Řeháková

Premiérovým hostem, který zaujímá pozici ochránce svatyně je brankářka Lucie Řeháková! Lucka pravidelně nastupuje jako brankářka juniorek, letos se však také objevila na soupisce žen, kde zatím nepoznala hořkost porážky. Jaký rozdíl popisuje Lucka mezi družstvem juniorek a žen? Co ji táhlo k chytání? Jsou brankáři opravdu jiní? Vše se dozvíte v následujícím článku.

Ahoj Luci, standardní otázka i pro tebe, jak ses dostala k florbalu?

Vzniklo to docela spontánně - na chodbě ve škole mě zastavily starší kamarádky, jestli bych nechtěla začít hrát florbal závodně, protože jsme se doteď společně účastnily jen školních turnajů. A tak jsem souhlasila.

Kdy ses rozhodla k tomu být brankářka? Co tě k tomu vůbec vedlo?

Upřímně, začínala jsem na postu levého obránce, ale můj progres za půl roku byl natolik mizivý, že jsem chtěla úplně skončit. Zkusit to v brance byla taková poslední možnost, jak u florbalu zůstat. Tam to naštěstí už vyšlo, dneska jsem ráda, že jsem se nevzdala tak snadno.

Co je pravdy na tom, že brankáři jsou vždy trošku jiní? Jak to vnímáš ty?

Ačkoliv to vyzní šíleně - ano, myslím si, že brankáři jsou jiní. Jednoduše musíme být nějak deformovaní k tomu, abychom si nechali dobrovolně ubližovat. A teď si představte, že někteří z nás jsou na to dokonce hrdí. Divný, že jo? (směje se)

O víkendu jste hrály proti Zlínu a Vsetínu, body se vám získat nepodařilo, jak bys tato utkání hodnotila?

Náš neúspěch spočíval v nesoustředěnosti a opakování zbytečných chyb směrem do obrany. Ač jsme si z utkání neodnesly ani bod, tak jsme se z nich aspoň poučily do dalších. Víc se asi z takových zápasů vytěžit nedá.

Letos jsi nastoupila na všechny utkání žen, o body vás naopak zatím nikdo nepřipravil. Jaké vidíš rozdíly mezi juniorkami a ženami?

Především v herních zkušenostech a celkové jistotě na hřišti. Zápasy žen mi přijdou klidnější, i když jsou paradoxně hrané v rychlejším tempu. Jsem ráda, že jsem mohla za ženy nastoupit už v juniorském věku a nasbírat tak cenné zkušenosti. Troufám si říct, že stejně to vidí i další juniorky, které s ženami jezdí pravidelně.

Kdy začala tvá florbalová kariéra?

Před šesti lety. Díky vstřícnému gestu bývalého pana ředitele Vojáčka jsme mohly využívat tělocvičny U Tenisu a trénovat zde nějakou dobu zdarma. V roce 2013/2014 se pak poprvé přihlásila kategorie dorostenek, tehdy pod vedením Ondřeje Otáhala, Radima Klimeckého a Lukáše Novotného.

Máš nějaký vysněný florbalový cíl?

Konkrétní florbalový cíl nemám. Chci se jen florbalem bavit a užívat si všechno, co je s ním spojené.

Kdo je tvým brankářským vzorem?

Nemám žádný vzor. Zastávám poněkud filozofický názor, že být něčím něčeho je vlastně být ničím ničeho.

Máš nějaký předzápasový rituál, který ti pomůže k větší koncentraci?

Rituály nedodržuju, zato pověrčivě lpím na talismanech. Bez plyšového klokánka pro štěstí nedám ani ránu.

Otázka na konec, jaké máš číslo na dresu a jaký má pro tebe význam?

Na dresu nosím od už začátku číslo 96. Je to převrácená 69, což je číslo, při jehož vyslovení se každý usměje (proč asi). No a je převrácené právě proto, že já sama se občas chovám jako postavená na hlavu. A při dalším převrácení vznikne 66, rok narození mého táty.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru!

MILUJEME FLORBAL, BOJUJEME ZA PŘEROV!