Ceh: "Někteří trenéři si hrají s dětmi Playstation"

Můžeme se donekonečna bavit o tom, jaký kdo je. Zda je výhodnější v některých činnostech být přemýšlivý nebo spíš akční typ, co chodí do věcí po hlavě. Takovým tlacháním můžeme ztratit hodiny, dny, někdy i daleko více času. Co je ale podle mě v každé profesi skutečně důležité, jsou výsledky, osobní rozvoj a odhodlanost makat poháněná vlastní motivací. 

Tímto bych chtěl uvést rozhovor s šéftrenérem FBC Spartak Přerov Pavlem Cehem. Pavel se nebojí vystoupit a říci, co má na srdci, je to jeho styl práce, takový sám je. Na konci rozhovoru mi psal, ať zmíním, že možná jeho myšlenky někoho naštvou, ale chce vše popsat tak, jak to sám vidí. Já sám se s Pavlem znám, takže promiňte pokud se vám bude zdát rozhovor nějakým způsobem místy ne zcela objektivní. Mým cílem však bylo ukázat myšlenky a způsoby práce při výchově florbalistů, které jsou jistým způsobem stále unikátní a vymykají se průměru. Za těmito postupy stojí výsledky a pak také hráči, kteří nabudou vlastní samostanost a seběvědomí. Na to by se nemělo zapomínat. Přeji vám tak, aby se vám rozhovor líbil. Nebojte se poslat v případě potřeby zpětnou vazbu!

Pájo, spousta lidí, kteří se nějakým způsobem zajímají o florbal v Přerově, už tě zná nebo poznává. Myslím, že by se shodli na tom, že děláš svou práci naplno. Co si myslíš, že je tou hlavní silou, která ti pomáhá vkládat do tvého počínání energii?

Ahoj, co se týče tvé úvodní otázky, jsem toho názoru, že člověk, který je trenérem a to převážně u dětí, tak ho musí jeho práce bavit a pokud tomu tak není, tak nikdy nemůže ve své práci uspět. Vždy jsem se řídil mottem, že nikdy nebudu dlouhodobě úspěšný, pokud mým hlavním cílem v trénování bude zisk. Bohužel, vycházím převážně ze své trenérské minulosti, kdy jsem pár let na vlastní oči sledoval, jak to dopadá v klubu, když trenéři hledí jenom na zisk. Proto mou hlavní energií či motivací nejsou peníze, ale právě zápal můj a dětí do tohoto sportu a jejich radost. Samozřejmě do toho všeho musíte mít i podporu lidí kolem Vás a to převážně svých blízkých, protože trenéřina stojí tolik práce a času, že lidi, kteří si tímto neprojdou, nemůžou na Vaši práci říct ani slovo.

Tento zápal ti jistě pomohl nasbírat během trénování řadu zkušeností. Kdo tě na této cestě nejvíce inspiroval a proč? Jak jsi sám dospěl ke svému trenérskému stylu?

Kdo mě zná nebo kdo zná naše trenéry, tak ví, že náš klub bere inspiraci od Radomíra Mrázka a Rosti Kohúta. Dá se říct, že nebýt těchto dvou lidí, tak bychom v Přerově trénovali nadále s prominutím „bordel“. Na druhou stranu, za tím, že máme momentálně takové zkušenosti, je také naše práce. Na seminářích Rosti či Mrázy máme 100% účast, což má svoje výsledky. Dá se říct, že oba tito trenéři nás „nakazili" od jejich prvního školení či semináře, které jsme v jejich podání shlédli. Nastavili jsme podle nich myšlenkově i naši koncepci, kterou každým dalším seminářem či školením vylepšujeme.

Oba zmínění se mohou navíc chlubit florbalovými úspěchy. Co je na jejich trénování tak výjimečné a jiné? Dá se to nějak stručně shrnout nebo něco vypíchnout?

Všechny tréninky máme založené formou hry. Děti si počítají u většiny cvičení na tréninku body. Tím má trénink větší náboj a zároveň jde u dětí vidět větší soutěživost. Tréninky jsou založeny do kategorie starších žáků na průpravných hrách či cvičeních, čímž posilujeme u dětí kreativitu. Do mladších žáků navíc u nás neuvidíte na tréninku cvičení na střelbu. Soustředíme se hodně na koordinaci, techniku běhu a hole a hlavně situace 1 na 1. V neposlední řadě také na samostatné rozhodování hráče, tzn. na zápasech dětem do hry „nekecáme“. Chceme, aby hráč, který dojde do kategorie starších žáků či dorostenců, se uměl na hřišti samostatně rozhodovat a ne že bude spoléhat na radu trenéra ze střídačky. Bohužel, s tímto přístupem trenérů se setkáváme na každém turnaji.

Když si vzpomenu na styl trénování, který jsem zažil ve fotbale (hulákání trenérů a rodičů, seřvání za kdejakou chybu), chápu, jak to myslíš a přijde mi to logické. Dokonce byli ve fotbale dny, kdy někteří hráči nechtěli nastoupit, báli se něco pokazit. To tebou popsané trénování vede asi k podpoře sebevědomí a kluky hra baví. Dá se to tak říct? Pociťuješ za poslední léta větší zájem o florbalové tréninky v našem klubu? Dostává se ti zpětné vazby třeba od dětí, rodičů?

Máš naprostou pravdu. Dětem v tomto případě chybí sebevědomí, nevěří si a pak dělají hrubku za hrubkou. Mě fascinuje, jak někteří trenéři si furt stěžují, jak děti místo sportu, mají radši tablet či telefon v ruce, avšak na druhou stranu, když vlezou oni sami na střídačku, tak dělají to samé. S dětmi si hrají Playstation. Trenér má prakticky před sebou takovou malou švédskou Storvretu a žije svůj sen. Je to samý povel střílej, přihraj, záda. Kam tohle pak vede. Normálně bych jim sebral ten joystick z ruky a poslal je na tribunu, a nechal děti hrát. Když jedu s žáčkama na turnaj, tak s kolegou Šmehlíkem ze 4 zápasů trávíme 1-2 zápasy s rodiči na tribuně. Teď jsme to udělali v Prostějově s kolegou z Olomouce a rozhodčí nás obviňoval z toho, že jsme zápas sabotovali (smích). Děti se sami povzbuzovaly, sami se střídaly, určovaly pravidla, jestli budou hrát na střelbu z první či na přihrávky. Byla radost to sledovat. Rodiče o našem přístupu vědí, dělali jsme pro ně schůzku ohledně trénování a máme od nich maximální podporu. Sami vidí, jaký přístup na střídačce máme my, či ostatní trenéři. Zájem o florbal v našem klubu je a roste. Avšak florbal početně roste celkově ve všech klubech.

Takže kluci se navíc učí vzájemnou komunikaci a samostatnost. Přejděme do současnosti. Kde ty sám nyní vidíš oblasti, na kterých je třeba nejvíc v našem klubu pracovat?

Určitě u mužského týmu. Mančaftu chybí trenér. Bohužel, v našem kraji nejsou trenéři nebo aspoň o nich nevím, kteří by tento tým mohli vést. Letos nám hodně pomohl Pavel Hausner, ale prostě nemůžu po něm chtít, aby u nás vedl tři kategorie. Bude to otázka do příští sezony. Když se nebudu dívat na mužskou sekci, kterou mám jako šéftrenér na starosti, tak by se mělo zapracovat u té ženské. Dva trenéři na čtyři věkové kategorie jsou málo a to se projevuje v organizačních záležitostech. Proto říkám, více trenérů u dívek.

Dovolil by sis pro letošní sezónu označit tým v našem klubu, který stojí za to zvláště sledovat? Myslím tím z hlediska posunu hry, kvalitních výsledků. Který tým by to byl a jaký cíl je pro něj letos reálný?

Jednoznačně přípravka. Nesledoval bych výsledky, ale hru a jak se zlepšili převážně s florbalkou. Od října jsme jim maximálně upravili tréninky a teď nedávno hlavně soupisky. Na BLUE posíláme ty naše nejmenší, převážně pětileté děti. Na WHITE ty vyspělejší. To, co umí některé děti za ty čtyři měsíce tréninků, to je pecka. Ale komu patří velké poděkování, je opět Rosťa, který mi u této kategorie otevřel oči. V této kategorii máme tolik talentů, a pokud s nimi budeme nadále pracovat, jak máme a čeho se nebojím, vyrostou z nich osobnosti.

Zní to nadějně. Tak se nechme překvapit. Na závěr, zkus pouvažovat a vybrat tři věci (zážitky, myšlenky, zkušenosti), které ti trénování dětí přineslo a které tě obohatily a posunuly dále.

Zážitků s dětmi máme za těch roků mnoho. Ať už je sbíráme na letním kempu, akcích Spartaku či na turnajích. Například turnaj Hummel Open Game v Brně byl skvělý a kde žácci porazili Tatran Střešovice a umístili se na 6. místě či turnaj v pardubické Tipsport areně byl nezapomenutelný zážitek. Tady na těchto výletech prostě vidíte, jak se děti i rodiče baví, drží při sobě a to mi dělá strašnou radost. Základem přeci je, aby dítě a jeho rodiče byli v klubu spokojení a myslím si, že v tomto ohledu si vedeme skvěle. Pokud mám ale vybrat tři věci, tak to byl seminář v Praze s panem Luďkem Bukačem, dále neoficiální mistrovství mladších žáků v Uherském Brodě, kde jsme skončili na třetím místě a poslední věcí je Den otevřených dveří florbalu v Přerově, který přilákal přes 300 lidí a 40 nových mladých nadějí do našeho klubu. Na tuhle akci se jen tak zapomenout nedá a letos ji opět uspořádáme.

Autor článku: Petr Malina

 

MILUJEME FLORBAL, BOJUJEME ZA PŘEROV!