Elévové Spartaku. Nadále brousíme diamant, hlásí šéftrenér Pavel Ceh

Jsou to téměř dva měsíce, co se rozjely po sloučení dvou florbalových klubů pod jednou hlavičkou tréninky všech mládežnických kategorií v Přerově. Mezi kategorie, které byly doplněny o nejvíc přírůstků z bývalého klubuTeiwaz Přerov, jsou suveréně elévové, o kterých jsme letos zatím v žádné reportáži z turnajů neslyšeli. Nastal tedy čas, sepsat pár řádků o jejich florbalovém vývoji. Předem píšu, že nebudu řešit výsledky ani nebudu jmenovat hráče, kteří dávají góly a kteří ne. Zaměřím se spíše na obecný přehled o našich elévcích.

Do sezony jsme vstoupili u této kategorie se třemi trenéry a dvěma přihlášenými týmy v olomoucké lize elévů – Ďáblíky a Plameny. Obě mužstva trénují společně a nejsou rozděleny, jak to bývá v jiných klubech na silnější a slabší. V týmu se nenachází úplná superhvězda, ani úplný začátečník, což je super pro všechny děti, jelikož si můžou zdravě konkurovat.  Co se týče koncepce a náplní tréninků, vše je v moji režii. Administrativní věci a pomocné síly na tréninku tvoří dvojice Pavel Vrána a Honza Spáčil, které si nemůžu snad více vynachválit a musím říct, že jsme si perfektně sedli.

První dva měsíce byly ze strany tréninků pojaty jako měsíce pozorování. Všechny děti, až na pár hráčů, co přišly ze ,,spartakovské“ přípravky jsem neznal, takže jsem vůbec nevěděl, do čeho jdeme. Pavel s Honzou znali děti samozřejmě z Teiwazu, takže mě docela naštvali, když mi neřekli, že jsou děti na tom tak dobře =D

Byl jsem hodně překvapený. Děti na tom byly technicky dobře, bojovnost jim taktéž nechyběla. Za to však pokulhávaly v soustředěnosti a chování, kdy se jim muselo všechno říkat 5x a hlavně místo florbalu se řešilo či dělalo na tréninku úplně něco jiného. Nastavený systém -  nedávám pozor, dělám bordel=jdu do šatny, děti brzo pochopily, takže jsme v této oblasti hodně pokročili. Zároveň neustále pracujeme na jejich samostatnosti, v čem má problém většina trenérů, ale také učitelů u nás, tzn. furt dětem něco rozkazovat, usměrňovat je či za ně rozhodovat a ŘVÁT. Výsledek po dvou měsících - elévci si dělají rozcvičku sami, sami se rozdělují na stanoviště, sami se rozdělují do týmů. Děti učíme se naučit mezi sebou komunikovat a to je na hřišti velmi důležité.

Co se týče florbalu, děti měly problém v soubojích pod tlakem a to při hře 1 na 1. To jste často mohli spatřit během zápasů, kdy děti praktikovaly klasický nešvar ve florbale – přihrávku na slepo aneb když nevím co s míčkem, tak ho odpálím. Na to se zaměřujeme na pondělních a teď nově i na středečních trénincích.

Čeho si skalní fanoušci, rodinní příslušníci či ostatní týmy mohli všimnout, je přístup nás trenérů na zápasech. Zde se opět snažíme, aby děti nespoléhaly na naše rady ze střídačky, ale aby si zvykaly na samostatnost a komunikaci mezi sebou. Takže neurčujeme, kdo s kým bude hrát, neříkáme dětem, kdy mají střídat, přihrát či vystřelit. Tyto povely od nás neuslyšíte. Pokud se nám na hřišti něco nezdá, děti dostanou radu až přímo na střídačce či během přestávky – v době, kdy nejsou pod tlakem a v zápalu boje. Proto pokud vidíte, že ostatní trenéři či rodiče dětem během hry radí či jim něco rozkazují (neberu v potaz povzbuzování), tak to není úplně to pravé ořechové.  

Na těchto povelech jsou pak děti závislé, zároveň se jim ubírá na sebevědomí a pak z nich v budoucnu nerostou osobnosti. Možná jste si také všimli (někteří z rodičů za mnou také s tímto dotazem přišli), že nikdo z trenérů není na střídačce. Ano, teď ale po pár mých vysvětleních asi víte proč a tak Vás chci upozornit, uvidíte to, alespoň z moji strany na každém turnaji.

Děti tréninky baví, na zápasech se jim také daří a to i bez našich povelů. Spolupráce a komunikace s rodiči taktéž nepokulhává, takže co víc si zatím můžeme přát. Máme však před sebou ještě hodně práce. Nadále brousíme diamant.

Autor článku: Pavel Ceh

MILUJEME FLORBAL, BOJUJEME ZA PŘEROV!