Pavel Hausner: Švédsko jde cestou kreativity, Švýcarsko cestou drilu

Pavel Hausner, kondiční trenér, nedávno odcestoval do Švýcarska na stáž, kde absolvoval různá školení na všemožná témata. 

Ahoj Pavle, není to tak dávno, co ses vrátil ze zahraniční stáže ze Švýcarska, jak se ti tam líbilo? 

Ahoj, pro mě to bylo završení “stážového tripu” - Švédsko, Finsko, Švýcarsko. Na stáž jsem jel už s určitými očekáváními, tudíž mě až tak nemělo co překvapit. Pouze se naplnilo, to co jsem si už delší dobu myslel, takže z tohoto hlediska se mi tam líbilo. Navíc Švýcarsko je krásná země, kde o volném čase byla možnost poznat tuto zemi i po jiné než sportovní stránce. Já jsem se stáží spokojený.

Když říkáš, že „Pouze se naplnilo, to co jsem si už delší dobu myslel“, co tím myslíš?

Ke komplexnímu rozvoji hráče nelze přistupovat pouze herními cvičeními a rozvojem kreativity, ale je třeba i drilových cvičení, které umožní hráči nácvik dovedností v podmínkách, kdy se může plně soustředit pouze na ni, a ne na ostatní jevy okolo jako při herních cvičeních nebo přípravných hrách. Ovšem je třeba přijít na ten správný poměr drilová cvičení x herní cvičení. Ten se samozřejmě bude v každém věku lišit, stejně jako u zaměření jednotlivých tréninkových jednotek. Druhou věci pak je ono kreativní myšlení, které je bezpochyby u hráčů potřeba, ovšem nelze ji brát jako modlu a věc, která dělá z hráčů génie. V přehnané míře a špatném dávkování totiž může vést k aroganci či ignoraci a v určitých situacích až sebestřednosti hráče (samozřejmě mluvím o extrému). I zde je potřeba znát správnou míru. Hráči musí vědět, kdy kreativita a vlastní iniciativa ano, a kdy ne. Vždy musí být na prvním místě rozhodnutí trenéra, který musí mít konečné slovo. U nás se pořád pracuje na demokratickém principu - řekni co chceš, měj svůj názor a za tím si stůj apod., což je ve sportu (na vrcholové úrovni) špatně.
Celkově shrnuto za vše výše uvedené, bohužel u nás takto trenéři neumí přemýšlet. Slepě převezmou názor jednoho či druhého a berou ho jako dogma, bez jakéhokoliv hlubšího přemýšlení o něm. A to je důvod proč je mezi námi a ostatními tak propastný rozdíl a nadále také bude.

Pověz nám něco o tom, jak to na stáži probíhalo.

Jelikož Wiler, kde jsme na stáži byli, nedisponuje kompletní strukturou, byla náplň stáže z florbalového hlediska dosti omezena. Já osobně jsem se soustředil především na elitní týmy, jelikož to je to, s čím pracuji a pak na management. Je pravda že jsme měli v rámci stáže dost volného času, ale ten se týkal především dopoledne a odpoledne. Ráno byly na programu individuální tréninky akademie a v typických tréninkových časech pak samotné tréninkové jednotky, případě zápasy či diskuze s trenéry.

S kým jsi do Švýcarska odcestoval?

Na stáž jsem odcestoval s Jirkou Typlem (metodikem Českého florbalu), Terkou Blažkovou (FbŠ Bohemians) a Tomem Kalinou který momentálně ve Švýcarsku již druhým rokem žije.

Kdyby jsi měl srovnat florbal u nás a ve Švýcarsku, kde vidíš největší rozdíly?

Je rozdíl mezi u nás a “u nás”. Pokud myslíme u nás jako český florbal obecně, tak některé týmy u nás se mohou s fungováním Wileru v určitým ohledech rovnat. Pokud myslíme u nás jako Olomoucký kraj, tak ty rozdíly jsou všude - je to jako srovnávat žáka s mentální dysfunkci s nadprůměrně inteligentním žákem z výběrové školy. Jinak obecně ty hlavní rozdíly jsou 3:

  1. Finanční síla kterou Wiler disponuje - tou se u nás nemůže rovnat Wileru nikdo (možná tak Ostrava, ale to opravdu jen možná).
  2. Drilová cvičení - ve Wileru nepracují s herními cvičením - ty tam neuvidíš. Vše je to dril, 10 - 15 minut jednoduché cvičení, kde nemusíš přemýšlet. Jejich myšlenka je ta, že aby si uměl určitou dovednost provádět automaticky, musíš ji provést 10 000x a samozřejmě v podmínkách, kde lze provádět korekci a nevyrušují tě okolní vlivy. A samozřejmě vše už od těch nejmenších se jede na velkém hřišti.
  3. Kreativita hráčů - ta je zde u hráčů nežádoucí. Krásně to vystihují věty Thomase Bergra (hlavní trenér A-týmu mužů), kterou nám při jednom rozhovoru řekl: Hráči nejsou na hřišti od toho, aby přemýšleli nebo vymýšleli něco svého. Od toho je trenér. Hráč má na hřišti dělat pouze to, co mu trenér nakreslí a řekne.

Není to poprvé, co ses účastnil zahraniční stáže, byl jsi také ve Švédsku. Kdyby jsi měl tyto dvě stáže/státy porovnat, kde se ti líbilo více?

Srovnat Švýcarsko a Švédsko nejde. Obě země jsou florbalovou kvalitou oproti nám úplně někde jinde. Ovšem v každé z těchto zemi se k tomu dopracovali odlišnou cestou, viz. například předchozí otázka: Švédsko jde cestou kreativity x Švýcarsko cestou drilu. Ve Švédsku je kreativita žádoucí x ve Švýcarsku ne. Ve Švédsku v mládežnických kategoriích cpou vše na malé hřiště x ve Švýcarsku ne.. Ne, že by jedna nebo druhá cesta byla správně, a druhá ne. V podstatě obě cesty jsou dle mého názoru správně. Ovšem hodně záleží na tom, jak o té nebo oné cestě přesvědčíte své okolí, pak také na dlouhodobosti a promyšlenosti (koncepčnost), na lidech, kteří s vámi pracuji, na materiálu (hráči) a pak samozřejmě na specifických podmínkách (národní mentalita, nátura, výchova, atd.)

Kdyby jsi měl vypíchnout jednu věc, která ti utkvěla v hlavě, co by to bylo?

Těch věcí bylo víc, ale co se mi líbilo nejvíc byla důvěra s jakou lidé přistupovali k tomu, co dělají a k sobě navzájem.

Děkuji ti Pavle za rozhovor.

MILUJEME FLORBAL, BOJUJEME ZA PŘEROV!