K týmu ses přidal v polovině sezóny. Co bylo podle tebe nejdůležitější změnit, aby tým začal fungovat?

Už od loňského února se mi vleče zranění kolene, takže jsem v týmu spíše nebyl a pozoroval to primárně zvenčí. V průběhu letošní sezóny jsem občas zašel na nějaký zápas a primárně po domácím zápase s Troopers jsem si říkal, že by chtělo kluky nějakým způsobem probudit. Osobně věřím v nějakou myšlenku, že věc, kterou děláš, tě musí bavit a na tu notu jsme se potřebovali dostat. Pokud máte kluky, kteří jsou otrávení z toho, co dělají, je to jen časovaná bomba, která se dříve nebo později odpálí.

Nakonec jste skončili po základní části šestí. Byl jsi v tu chvíli spokojený?

Cíl byl jít do playoff s co nejlepší formou. Odehráli jsme 3 zápasy s týmy z top 4, které jsme prohráli o gól, 2 z toho brankami v posledních 15 vteřinách. V tomto ohledu jsem se nebál, že bychom se do playoff nedostali. Potýkali jsme se s výpadky v průběhu zápasu, dopláceli na základní návyky, které se jakoby vytratily a se kterými se bojovalo celou sezónu. To období druhé poloviny základní části nebylo jen pozitivní. Záblesk nějaké soudružnosti a toho, že to myslíme s florbalem vážně proběhl doma v zápase s Letkou. Do zápasu jsme vstupovali právě po sérii tří porážek o gól s týmy z top 4 a v zápase se dostali do stavu, kdy jsme prohrávali 1:3 (ve třetí třetině). Nakonec se nám utkání podařilo zvrátit a nastartovali jsme se k sérii 4 výher v řadě. Pak přišlo vystřízlivění, kdy jsme prohráli doma s Pelhřimovem po výbuchu ve třetí třetině. Pak jsme prohráli poslední zápas v Litomyšli, takže koncovka základní části a dvě prohry nebyly úplně potěšující zprávou a dobrou vizitkou.

V playoff jste došli až do semifinále. Kde se podle tebe ta jízda zlomila?

Myslím, že jsme si částečně sáhli na momentální strop toho, co jsme byli schopni. Byl bych naivní, kdybych si myslel, že budeme schopni hrát playoff v totálním laufu bez nějakého výpadku. Vzhledem k tomu, že nálada byla v první půlce sezony jaká byla, je semifinále a hlavně zvládnutí série proti Troopers malým zázrakem. V semifinále jsme bohužel odehráli strašný první zápas, kdy jsme nedali branku. Třetí zápas byl stejný, s tím rozdílem, že jsme si vytvářeli šance. Bohužel jsme nebyli schopni trefit prázdnou bránu z metrů a tak jsme podruhé nevstřelili ani jednu branku v zápase. Ve čtvrtém zápase si myslím, že jsme odehráli nejlepší zápas v sérii. Ve druhé třetiny jsme si byli schopni vytvořit tlak a hráli florbal, který měl opravdu parametry. Bohužel, proměňování šancí nás potopilo, když jsme se na každý gól strašně nadřeli. Hřebíček do rakve zasadilo vyloučení kolem 50. minuty, které by zasloužilo poslat na florbalový bizár. Bohužel, stalo se, soupeř odskočil o dvě branky a my jsme se na odpověď již nezmohli. Celkově je nutné sportovně přiznat, že byl Zlín florbalovejší a šel dál zaslouženě. Rozdíl mezi týmy je také ten, že Zlín byl schopen za nějaké dva roky svou hru posunout o pár úrovni výše. My jsme se trochu zasekli a to je to, na čem teď budeme společně pracovat. 

Vnímal jsi během sezóny nějaký moment, kdy se změnilo nastavení týmu nebo jeho sebevědomí?

Série s Troopers. Základní část bylo jakési ladění atmosféry, zkouška nějakých malých věcí. Třetí zápas v sérii, kdy jsme prohrávali 0:2 a 2:4. Nakonec jsme to urvali 5:4 a získali tak potřebné vítězství. Bylo to o tom, prolomit to. S Troopers jsme měli šílenou bilanci v základní části. Pak jsme v prvním zápase mělo výpadek ve třetí třetině a prohráli ji 0:6. Myslím, že pro kluky to muselo být těžké hlavně mentálně. Myslím, že jsme byli slušně připraveni, ale pak jsou věci, které jako trenér už že střídačky neovlivníte. My jsme to nakonec zvládli, ve čtvrtém zápase zvládli zase vyhrát o gól a vynutili si tak 5. zápas. Dvakrát jsme zvládli ubránit situaci, kdy šel soupeř do 6, což je další malý detail, který vám mentálně pomůže. V rozhodujícím zápase jsme udělali 2 fatální chyby a po první třetině prohrávali 1:3. V kabině jsme si něco řekli, důležité bylo věřit tomu, pokračovat, a přidat na střelbě, trochu zjednodušit hru. Klíčové bylo, že jsme si byli schopni tvořit šance, to je ukazatel toho, že můžete pomýšlet na vítězství a pak už je to jenom o tom, jestli ti šanci proměníte. V polovině zápasu jsme dostali branku na 2:5, nevypadalo to růžově, ale stav neodpovídal tomu, co se na hřišti dělo. Naštěstí se nám podařilo dostat se z klinické smrti a po druhé třetině to bylo vyrovnané. Pak jsme pokračovali v tom, co jsme hráli, nebylo potřeba nic měnit, jen věřit tomu, že jsme schopni toho soupeře porazit právě tou hrou, kterou jsme se prezentovali během dvou třetin. Vyšlo to.

Co bylo pro tebe osobně nejtěžší při příchodu k týmu uprostřed sezóny?

Trochu si tuhle otázku přetočím. Já jsem chtěl týmu strašně moc pomoct. Věděl jsem, že na hřišti to skrze zranění nepůjde a tak bylo jedinou cestou chopit se toho z pozice trenéra. Když nad tím přemýšlím, já jsem byl přesvědčen o tom, že můžu tomu týmu dát něco, co ten tým může v relativně krátké době zase oživit. Zároveň jsem věděl o kvalitách, které máme. Protože jsem s klukama hrál, tak taky znám jejich kvality. Docela rád věci analyzuj, to platí i o hráčích a pak se je snažím využít podle toho. Samozřejmě se to občas nemusí povést, někdy si to nesedne a zároveň na mě někdo může být naštvaný, možná to rozhodnutí bude těžko kousat, ale bohužel, rozhoduji se podle toho, co je z mého pohledu nejlepší pro tým. To je jedna z věcí, se kterou se trochu peru. Že někoho musím posadit, že občas ten a ten nedostane tolik prostoru a že to nebude občas u všech úplně růžové. Tak to ale prostě chodí. Poslední věcí, která byla náročná, bylo zranění Františka Šamořila. Vzhledem k tomu, že já sám jsem se nebyl schopen ani po roce do florbalu zpátky vrátit a vím, jak může takové zranění zkomplikovat ať už psychické zdraví, tak hlavně také studium VŠ (sportovního zaměření), takže jsem tu situaci taky prožíval. Bohužel, stává se to a je to, leč nepříjemnou, součástí sportu.

Když se za tou sezónou ohlédneš, na co jsi nejvíc hrdý?

Na to, že jsme byli schopni za takový čas zvrátit tu atmosféru v týmu. To je za mě alfa a omega všeho. Pokud máte prostředí, kam chodíte rádi a těšíte se z tohoto že jste součástí takové party, tak je to vidět. Samozřejmě se to odráží i v zápasech, když jsme byli schopni otočit zápasy proti Troopers, kteří nám dali 14 a 15 branek v základní části. Hlavu jsme měli nastavenou tak, jak jsme potřebovali. Jsem hrdý na to, že ta parta dokázala "povstat z popela" a ukázat, že můžeme hrát a bojovat v té top 4. Na to, že jsme ukázali emoce a hlavně dokázali být v důležitých momentech jedním týmem, jedním společným tělesem. V poslední řadě jsem rád za to, že jsme do tohoto kroku šli a leč v podstatě nemám žádný volný čas, tak ty emoce po rozhodujícím zápase s Troopers, slzách štěstí můžu s klidem říct: "Kluci, díky, že jsme zase udělali ten tým dokázali z toho mít zase radost." Pak finálním slovem, velký dík fanouškům, kteří nás podporovali ve všech zápasech a mohli to s námi prožít se vším všudy. Zároveň díky lidem, kteří nejsou tolik vidět, ale jsou nedílnou součástí letošního úspěchu. Dík Peťovi Kavkovi za spolupráci na střídačce play off. Bylo by toho asi ještě více, ale teď už snad jen, zůstaňte s námi, zůstaňte u florbalu, příští sezonu budeme společně silnější!