Od letošní sezóny má klub k dispozici novou tréninkovou halu. Je to velký krok vpřed. Jak ji klub využívá?

Novou malou halu na Startu bych zařadil asi mezi naše největší úspěchy a cíle, na které jsme jako klub dosáhli. Na hale máme všechny tréninky mužské sekce kromě jednoho tréninku dorostenců, kteří trénují na zimáku. Už to není jak v minulosti, kde jedna kategorie měla každý trénink na jiné hale, ale vše je situováno do jednoho místa, kde máme dvě haly. Myšlenku jsem měl v hlavě už několik let, avšak když byl celý komplex ještě ve vlastnictví Spartaku, tak jsme byli vůbec rádi, že nám teče voda ve sprchách. Proto jsme naši myšlenku mohli začít komunikovat až ve chvíli, kdy sportoviště převzal nový majitel a v květnu, což je z dotačního hlediska za pět minut dvanáct, jsme se na tomto projektu domluvili. Zde by se mělo poděkovat panu majiteli Jelínkovi, který dal této věci zelenou a který celkově zvelebuje celé sportoviště. Ale také přerovské radnici, která uvolnila peníze na nový povrch a tak jsme mohli již v srpnu florbalovat v nové hale na příměstském kempu.

Florbalový klub v Přerově má velkou výhodu co se zázemí týče. Rozvoj mužské sekce je centralizován do komplexu Start. Popsal bys nám podrobněji jaké má klub zázemí, jaké vybavení a prostory má klub k dispozici?

V celém sportovním komplexu Start máme momentálně k dispozici malou tréninkovou halu + nářaďovnu a velkou zápasovou halu, která slouží pro páteční tréninky mužů, juniorů, dorostenců a starších žáků. Ve velké hale máme navíc hlavní kancelář, konferenční místnost - tzv. TV místnost, nářaďovnu a naši domácí šatnu. Nově je v hale zrekonstruováno wellness a menší posilovna. A vůbec nám nevadí, že se bude rozšiřovat a rekonstruovat naše oblíbená hospůdka Na Lokotce :)...

Jaké jsou 3 největší rozdíly od začátků tvého působení v klubu po současnost? V čem vidíš největší progres ať už v klubové či osobní rovině?

Tak první, ta TOP. Na začátku působení jsme neměli Michala Majera. Je to za mě jeden z nejlepších manažerů na Moravě. V republice říkat nebudu, protože Pražáky a celkově lidi v Čechách moc neznám, ale k nejlepším v republice nebude mít daleko. Moc lidí ho sice ve florbalovém prostředí nezná, ale nebýt jeho, tak možná florbal v Přerově už ani nefunguje. Prakticky všechny výhody a celkově, jak klub po stránce organizace funguje, je jeho práce. Druhý bod je určitě zázemí, o kterém jsem mluvil v předchozí otázce.

A třetí vezmu svoji osobní stránku. Dřív jsem byl divočák, to jsem sice někdy i teď, ale na spoustu věcí se už dívám více z pohledu rodiče, než mladého trenéra bez rodiny. Navíc za těch 13 let trénování už jsem posbíral nějaké zkušenosti, o které, aspoň si myslím, se můžu momentálně opřít.

Ke kvalitnímu rozvoji hráčů je kromě materiálního vybavení nutné také personální pokrytí. Jak jsi spokojený se stavbou trenérského týmu v klubu?

Tohle je podle mě téma každého klubu, alespoň v našem kraji, před začátkem každé sezony. Trenérů není nikdy dost, a popravdě ani neznám klub, co by říkal, že má hodně trenérů. U nás je hlavní problém v tom, že tu nemáme vysokou školu. Proto z dlouhodobého hlediska je obtížné tu některé trenéry udržet. Bereme jenom z vlastní líhně. Každý rok oslovují kluky od dorostenců po muže, aby nám s výchovou našich florbalistů pomohli. Je to však řemeslo, na které se každý nehodí a proto nelze oslovovat úplně každého. Proto každý rok zaučuji další nové trenéry. Naštěstí fungujeme v našem tréninkovém programu XPS, kde mám jako šéftrenér kontrolu nad náplní všech tréninků. Každý trénink máme do detailu popsaný, co by měl obsahovat, na co by se měl zaměřovat a tak se nestane, že by naši trenéři přišli na trénink nepřipraveni. Navíc v průběhu týdne vidím, nebo osobně vedu dva tréninky každé kategorie, takže mi nic neunikne. Koho bych chtěl však vyzdvihnout je náš kondiční trenér Filip Brauner. Ten má od začátku nové sezony na starosti celou agendu týkající se rozcviček, kondice a atletické průpravy pro celou mužskou sekci. Tím jsou tréninky letos ještě více pestré a myslím, že tuhle novinku hráči společně s rodiči uvítali.

Pro mladé hráče jsou k dispozici také speciální brankářské a skills tréninky, či Open trénink. Jaká je vize a náplň těchto speciálních tréninků?

Brankářské tréninky nám probíhají letos jenom u elévů a mladších žáků, kde se klukům věnuje Marek Eliáš. Skills tréninky vede trenér A-týmu Petr Malina a jsou zaměřené pro hráče od elévů do dorostence. Skills tréninky máme letos rozdělené na mladší YOUNG a starší OLD. Jedná se o tréninky talentované mládeže klubu, kde se potkávají vždy hráči ze dvou věkových kategorií, kteří jsou po stránce přístupu a dovedností ve svých kategorií odskočeni. Open tréninky jsme rozjeli teď od začátku roku a jsou určené pro hráče od starších žáků po muže. Jedná se dobrovolný trénink, který není pod vedením trenérů a tak si hráči mohou zlepšovat ve svých dovednostech dle své libosti.

Máš na starosti systematický rozvoj mládežnických kategorií. Jak se daří rozvíjet kategorie z dlouhodobého i krátkodobého hlediska?

Od těch nejmenších dětí až po mladší žáky se jedná o všestranný rozvoj, snažíme se, aby se tréninky neopakovaly, byly co nejvíce pestré a aby hráči postupně získávali herní návyky. U těchto kategorií je to spíše o dlouhodobých cílech a výsledky nejsou vidět hned. Od starších žáků klademe důraz už více na kondici, herní systémy a pokračujeme v osvojování herních návyků. Řešíme i video, detaily ve hře a hlavně zpětnou vazbu od hráčů.

Mužský A-tým vybojoval v loňské sezóně historický postup do Národní ligy. Postup je o to cennější, že jej z drtivé většiny vybojovali odchovanci klubu. Jsi hrdý na to, jaké hráče klub vychoval?

To, že z většiny to byli naši kluci nám spíše dává zpětnou vazbu, že nejsme asi úplní troubové a čas a úsilí, co jsme do těchto kluků vložili, nebyl k zahození. A jestli jsem hrdý? Odpovím stylem Filipa Hrabala. Ano jsem.

V letošní sezóně se však mužům výsledkově příliš nedaří. Cíl v podobě postupu do play-off již nemají ve vlastních rukách. Vidíš nějaké příčiny? Plánuje vedení nějaké změny ať už krátkodobé či do další sezóny?

Klukům utekl začátek sezony, kde hráli v mnoha zápasech sice vyrovnané bitvy, ale nezvládali třetí třetiny. Je to naprosto jiný florbal. Divize je za mě rychlejší, hraje se hodně nahoru dolů. Národní liga je více taktičtější, rozhodují hodně detaily, maličkosti a hlavně zkušenosti, což nejen na začátku sezony bylo znát. Hraje zde spousta bývalých hráčů, kteří hráli superligu, či první ligu. Sice nemusí mít tolik naběháno, co naši mladí hráči, ale ta zkušenost je prostě znát. Změny neplánujeme, Peťovi Malinovi pomáhá navíc Michal Kořený, který přišel ze Zlína. Věřím, že kluci ligu udrží a zabojují ještě o playoff. Někdy to trenérům ale nezávidím, protože je to pro ně s ohledem na stáří týmu někdy spíše obor psychologie a duchovní medicíny než trenérství.

Přerovská mládež vzbuzuje také zájem u větších klubů. Má FBC Přerov problémy s brzkými a četnými odchody z klubu “za lepším”?

Ve vyšších ligách se objevilo hned několik našich odchovanců v superlize mužů, první lize mužů, nebo extralize žen. To, že se tam naši hráči dostanou, dělá i našemu klubu reklamu a aspoň má naše mládež ke komu vzhlížet. Bohužel, někdy je to opravdu boj. Přestupová politika některých klubů, či trenérů není postavena na respektu k mateřským klubům daných hráčů a oslovují tak hráče bez vědomí jejich klubu. Pak vznikají zbytečné rozepře. Tím chci říct, že našemu klubu nedělá problém, někoho někam pustit, ale musí se s námi jednat fér. Každý klub se věnuje svým hráčům od jejích prvních florbalových krůčků a pokud se mu jejich odchovanci dostane příležitosti, že se může dostat někam výše, tak na tom má mateřský klub největší podíl. Tohle některé větší kluby nerespektují a proto se pak zbytečně válčí. Přitom stačí jenom zvednout telefon a ozvat se.

Přerov vychoval již dříve několik hráčů pro nejvyšší soutěž, Hrabal, Běhal, Spáčil, Ďopan… V posledních letech se pak v superlize můžů či extralize žen představili hráči jiné generace jako brankář Zdeněk Raška, Maxim Šefčík či Gabriela Vaculová.

Ďop hrál za Ostravu a Otrokovice, legenda klubu, kterou u nás podle nikdo nepřekoná v bodech, má jich asi přes 500. Hraboš vyhrál superligový titul s Vítkovicemi. Poté prožil asi nejlepší sezónu v první lize, kde v Hattricku Brno udělal během jedné sezóny přes 70 bodů. Pak šel na několik sezón do Ostravy, teď dohrává V Otrokovicích. V brzké době navíc překoná 200-bodovou hranici v superlize, takže pro jeho spoluhráče a našeho mladíka Šefčíka je to do budoucna aspoň motivace :))...Honza Běhal hrál na Kladně, má titul s Tatranem, ale tam toho moc neodehrál. Spíš byl chůva dětí Milana Fridricha :)).. Jarda Spáčil nebyl talent, v dorostencích by jste si ho nevšimli, ale vydřel si to a nakonec odehrál pár sezon v Otrokovicích. Škoda, že skončil tak brzo, byl by v našem Áčku tahounem. Zdeňa Raška si to těžce vydřel a měl jasný cíl, čímž byla superliga. Nakonec se šance dočkal, v Otrokovicích odchytal pár zápasů, ale klub mu nedal šanci se rozvíjet dál a tak šel do konkurenčního Hattricku, kde chytá doteď. A Gabča. Teď je v juniorské reprezentaci, hraje extraligu v Olomouci. Zde není pochyb, že je to naše nejlepší hráčka,.kterou klub vychoval. Má to těžce vydřené a moc ji přeji, aby dosáhla na nějaký velký úspěch. Má doma v rodičích skvělou podporu. Do budoucna uvidíme, máme nějaké hračky v Olomouci, Ostravě. Dva hráče v první lize mužů. Věřím, že někdo z nich ještě dosáhne na nějaký úspěch.

Pro klub je zásadní také členská základna. A to primárně u nejmladších kategorií. V loňském roce klub připravil velkou náborovou akci s názvem Florbal do mateřinek. Mohl bys nám tento projekt více přiblížit a říct jestli měl kýžený efekt?

Jedna se o velkou náborovou akci zaměřenou na děti v předškolním věku, tzn. pro nejstarší děti ve školkách. Máme za sebou už dvě kola této akce a myslím, že to má velký úspěch. Oslovili jsme celkem devět školek, které jsou spádově v blízkosti naší domácí haly Start a Městské sportovní haly. Jedná se sportovní dopoledne, kde si děti vyzkouší různé opičí dráhy, pohybové hry a samozřejmě florbal. Letos se jednalo o téměř 250 dětí ve školkách, což je super číslo, které bychom chtěli ještě na konci letošního školního roku navýšit.

Kromě trenéra jsi byl také několik let oporou mužského A-týmu v brankovišti. Na podzim jsi podstoupil operaci kolene.Plánuješ ještě návrat na palubovku v roli brankáře?

V prosinci 2021 jsem podstoupil operaci menisku, po které mi oznámili, že ani můj přední zkřížený vaz není úplně v top formě. Hráli jsme v tu dobu o postup do play up, proto jsem se do další operace hned nehrnul a chtěl jsem být připraven, kdyby nastal problém v brankovišti. Proto jsem celou zimu jezdil na kole, cvičil a v dubnu jsem nakonec odchytal dva zápasy s Horní Suchou. Křižák mi udělali teď v říjnu, takže letos do brankoviště určitě nevlezu, rehabilitace trvá 6-9 měsíců a popravdě nevím, jestli mě to koleno ještě vůbec do branky pustí. Rehabilituju a cvičím sice jak drak, ale čas ukáže. Při nejhorším bude v B-týmu nový střelec na křídle :)).. Navíc se doma rozrosteme o dalšího prcka, čímž času na florbal taky ubyde. Takže otázku ohledně A-týmu nechávám zatím otevřenou a čas ukáže.

Díky za rozhovor. Ať se daří!