Ještě před začátkem samotné sezóny se ženy zapojily do Poháru Českého florbalu, ve kterém se utkaly s týmem Jihlavy, Svitav, Židenic a Dobrušky. Ačkoliv v žádném z těchto zápasů se jim nepodařilo získat body, postoupily do druhého kola. Tam jejich soupeřem byl extraligovým tým žen FBS Olomouc. Samotný zápas sice skončil suverénním vítězstvím Olomouce, i přesto ale nabídl zajímavou podívanou pro přítomné diváky a spoustu cenných zkušeností pro naše hráčky.

Co se týče samotného průběhu sezóny, ženy navázaly na kvalitní letní přípravu a příměstské herní soustředění pod vedením trenérů Zavadil-Janošek. Do sezóny vstoupily s celkem 15 hráčkami do pole a třemi gólmankami, tudíž s kvalitním kádrem, ve kterém figurovaly jak zkušené hráčky s extraligovými zkušenostmi, tak i věkem juniorky, které v celostátní soutěži teprve sbíraly zkušenosti s „dospělým florbalem“. Jak už bylo zmíněno, ženy odehrály celkem 24 utkání s týmy východní skupiny 1. ligy žen. Jednalo se například o týmy Šitbořic, Židenic, Dačic, Třince, Havířova, Jihlavy, Dobrušky nebo Rtyně v Podkrkonoší. Ze všech těchto utkání si odnáší dva body za výhru v prodloužení proti brněnskému Hattricku. Tabulkově se tedy umístily na samotném konci tabulky, celkově 12. místě.

Pokud bych měla ze svého pohledu zhodnotit hlavní příčiny neúspěchů v soutěži, myslím, že společným jmenovatelem byl celkový přístup hráček. Našly se mezi námi takové, které florbalu obětovaly veškerý svůj volný čas, hrály srdcem a bojovaly do poslední vteřiny…a pak také ty, které jsme na tréninku vídaly jen před domácím zápasem, nebo hůř, až přímo v šatně. Konec sezóny, jenž byl pro všechny více náročný snad psychicky než fyzicky, jsme odehrály prakticky „v osmi statečných“. Paradoxně jsme právě v takovém počtu odehrály zápasy s nejlepším herním projevem a nasazením (a právě na ty budu osobně vzpomínat nejraději:-)). Bohužel pro nás, florbal je sport, který se stále hraje na počet vstřelených branek a ne celkový, byť sebelepší, herní projev.

Komentář trenéra Jakuba Zavadila: Těžká sezóna, hlavně po psychické stránce. Pro všechny. Po náročné letní přípravě jsme vstupovali plní očekávání. Ačkoliv jsme byli dobře fyzicky připraveni, celou sezónu nás sužovala střelecká potence a dlouho jsme všichni čekali na první výhru. O to sladší byla, když to bylo proti Hattricku Brno. Celou sezónu nás trápila zranění a nemoci. O to větší dík patří všem těm, které odehrály všechny možné zápasy vzdor svému aktuálnímu zdravotnímu stavu. Před golmankami smekám klobouk dolů. Když jedna nechytala, oblékla dres a šla pomoct holkám do pole. V playoff nám zůstalo jen torzo týmu. Holky hrály v podstatě oba zápasy jen v 8 lidech, ale na krev. Nechaly na hřišti srdce a Řehy nás dlouho držela ve hře o prodloužení sezóny. To se nám v poslední vteřině rozplynulo. Děkujeme všem holkám za přístup a obětavost.