Za jakou hraješ kategorii a jaké máš číslo dresu?

Martin: Poslední rok jsem mladší žák, ale některé zápasy jsem odehrál i za starší žáky. Mé číslo je 23 už od přípravky jsem ho nosil, a doufám, že ho budu moct mít co nejdéle, pak bude horší se domlouvat s bráchou, kdo ho bude mít, jestli bude hrát.

Filip: Na začátku sezóny jsem nastupoval za mužský A-tým. Vzhledem k přetrvávajícím problémům s koleny a obnovení zranění jsem však sezónu opět přerušil. Momentálně pomáhám jako asistent u A-týmu, a jinak se spíše věnuji komplexní sportovní přípravě, zatím spíše teoreticky. Každopádně s A-týmem od ledna pracujeme v omezených možnostech na kondiční přípravě. Defacto od začátku hraji s číslem 23, je to srdcová záležitost. 

Na kterém florbalovém postu hraješ, nebo by jsi chtěl v budoucnu převážně hrát?

Martin: Dříve jsem hrával v obraně, ale teď hraji převážně v útoku. V útoku mě to baví víc. 

Filip: Asistent trenéra. Od ledna jsem asistent u mužů A, což je pro mě nový impuls a dost mě to baví a naplňuje. Od začátku sezóny pak vypomáhám na trénincích přípravky a elévů. Už vzhledem k tomu, že kvůli zraněním jsem dlouhodobě (asi napořád) mimo, tak nehraji na žadném postu. Každopádně letošní sezónu jsem začal na hrotu. A když jsme u té budoucnosti, tak bych se chtěl věnovat kondiční přípravě (kondiční trenér), ale trochu jinak, komplexně. 

V jaké kategorii si s florbalem začal?

Martin: V přípravce, kde si pamatuji, že mě trénoval Michal Ďopan.

Filip: Byl to přelom mladších a starších žáků… přesně nevím. 

Jak jsi se dostal ke florbalu? Kdo tě k němu přivedl? 

Martin: K florbalu jsem se dostal přes mého bráchu, který v té době také hrál florbal.

Filip: No… k florbalu mě přivedl můj strýc Pavol Nekl. Tak jsem se dostal na tréninky na Svisle, kde trénoval v té době Pája Ceh s Vrbisem. To jsem to ale ještě kombinoval s hokejem. Pak jsem si dal od florbalu rok pauzu a následně jsem už věnoval pouze florbalu. 

V čem podle tebe vyčníváš? Co je tvou silnou stránkou? 

Martin: Mojí silnou stránkou jsou asi kličky a herní myšlení.

Filip: Fuu. Tak to nevím. Asi takhle úplně v ničem. Navíc už nehraju. V určitém období, před delšími pauzami, to byla asi kondiční připravenost. Jinak bych asi vyzdvihl osobní souboje a buly. 

Co naopak považuješ za svou slabinu? Co bys podle tebe potřeboval zlepšit? 

Martin: Mojí největší slabinou je styl běhu a rychlost, to potřebuji zlepšit.

Filip: Slabinou je určitě střelba. A s tím související nízká respektive žádná produktivita. Že bych byl nějaký technik se taky říct nedá. Brácha je o 9 let mladší a je úplně jinde než jsem kdy byl já. 

Kdo je tvůj florbalový vzor? Máš nějakého oblíbeného hráče? 

Martin: Můj florbalový vzor je můj brácha a vítkovický hráč Adam Delong.

Filip: Nemám. Spíš jsem sledovával od každého něco. 

Je na tebe brácha hodný? Jak spolu vycházíte? Práskneš nám něj něco? 

Martin: Je na mě hodný, když zrovna není po prohraném zápase. Dobře spolu vycházíme. Věcí, které bych tady mohl prásknout, je mnoho. Jedna z nich je, že když můj bratr chodil ještě na střední nebo spíš nechodil, tak učitelé se divili, že vůbec přišel, ale školu dodělal a to je hlavní. Jinak většina různých jeho trapasů byla s jeho kamarádem Marťasem Filkou. 

Filip: On musí být, jinak by dostal :D. Ne je to v pohodě, myslím, že máme super vztah. Takovéto “bratrské pošťuchování” je defacto na denním pořádku, ale tak to za mě má být. Bohužel v poslední době už na něj nemám tolik času jako dřív. Docela dost do něj ryju ať na sobě maká, protahuje se a tak… Občas to má těžké. Jo prásknu. A rád. Dost mě “vytáčí”, když vidím kolik času stráví u Playstationu, na Tiktoku, Instagramu a já nevím kde ještě. 
Každopádně to tak je asi momentálně u 90% dětí v jeho věku. Zas na druhou stranu Marťas chodí i celkem často ven (hlavně když je venku hezky samozřejmě). Takže aspoň to. 

Poslední otázka. V čem si myslíš, že na hřišti Tvůj brácha vyčnívá, naopak na čem by měl zapracovat?

Martin: Když ještě hrával, tak se mi na něm líbila bojovnost a žádné vypuštění osobního souboje, taky někdy ta jeho výbušnost. Měl by určitě zlepšit střely, ať trefí aspoň bránu. :)

Filip: Rozhodně má šikovné ruce, už teď je úplně jinde než kde jsem kdy byl nebo budu já. Co se mi na něm dál líbí je to, že na hřišti přemýšlí, nebo se aspoň snaží, aby to co udělá, dávalo smysl. Po zápasech pak často přemýšlí nad svým výkonem, proč udělal tamto, co bylo špatně a někdy se o tom bavíme. Za co ho musím hodně moc pochválit je to jak se zlepšil/spravil především v hlavě. Na začátku sezóny jsme řešili problém, že si nevěří. Bylo to na něm dost vidět a odrazilo se to i na výkonech. Věděli jsme, že zvládne hrát lépe. Začal si věřit! Ví, čeho je schopný. Poslední věc co bych vypíchnul je to, že už mu dochází i to, že florbal není jen “hraní s florbalkou”, ale že potřebuje i umět běhat, mít nějakou rychlost, sílu,... A hlavně CHCE na tom PRACOVAT a ZLEPŠOVAT SE ve všech směrech. 

Díky oběma za rozhovor, ať se daří.